Jak jsem si v mateřství znovu zamilovala Vánoce?

Jako malá jsem Vánoce milovala, v dospělosti pro mě ztratily své kouzlo. To se probudilo až ve chvíli, kdy jsem se stala maminkou. 

Dětství

Když jsem byla malá, Vánoce jsem zbožňovala. Všechno, co s nimi souviselo, bylo pro mě krásné a nezapomenutelné. Pořád se mi vybavuje, jak jsem se těšila na den, až budu s rodiči zdobit vánoční stromeček nebo jak jsem postávala u maminky a svou roli pomocníka často zpestřovala tím, že jsem tajně ukrádala zrovna napečené cukroví :-). Také adventní kalendář měl co dělat, aby se mnou vydržel až do Štědrého dne. Často z něj mizely kousky čokolády, které připadaly až na další dny (možná v domnění, že tím příchod Štědrého dne o něco uspíším :-D).  Světýlka. Na ty jsem se nemohla vynadívat. Byly pro mě krásným zátiším, když jsem si se zaujetím stavěla puzzle. Kolikrát jsem si sedla na stoličku, vyhrnula žaluzie a koukala, jak to všude kolem, mezi padajícími vločkami, září. Tenkrát to byly skutečně kouzelné Vánoce, nádherně zasněžené (a dopoledne vydatně probobované :-D). 

Dospělost

Čím jsem byla starší, atmosféra Vánoc ze s mého srdce začala pomalu vytrácet. Přestože jsem je vnímala a snažila se naladit na jejich vlnu, nešlo to. Dětská spontánnost a jiskřičky v očích zmizely? Jediné, co mi na Vánocích přišlo hezké, že jsme se sešly s rodinou a také to, že hrozně ráda dělám někomu radost a tyhle chvilky pro to byly jako stvořené. Jinak pro mě byly vánoční svátky běžné dny, nic výjimečného, nic zázračného?

Těhotenství

Teprve až v těhotenství, možná díky hnízdícímu instinktu, se začala pomalu probouzet chuť slavit Vánoce. Doma to začalo vonět vánočním cukrovím, které si malá z bříška zrovna vyžádala :-). Přestože jsem kouzlu Vánoc ještě tolik nepodlehla, když jsem šla rozsvíceným městem a rozhlížela se kolem, objevil se mi na hrudníku záblesk toho, že se na ně už docela těším. Uvědomovala jsem si, že brzy tu bude malý cvrček, který bude mít stejné jiskřičky v očích a pocity, které jsem prožívala jako malá i já. A na to jsem se těšila opravdu nejvíc.

Mateřství

První Vánoce s malou byly jedním slovem nádherné. Sice ještě nevnímala, co se kolem ní děje, přesto? Byla tady. Moje holčička, pro kterou jsem chtěla připravit ty nejkrásnější Vánoce. Když o něco povyrostla, zjistila jsem, že láska k Vánocům se vrátila zpátky a v plné síle. Díky ní znovu cítím tu pravou atmosféru a lásku k vánočním svátkům. Stačí vidět, jak radostí poskakuje, když jí dáváme do oken světýlka a vánoční obrázky, když si vezme židličku a snaží se vykrajovat cukroví (nebo si vezme upečený rohlíček a utíká s ním do pokoje). V tu chvíli jsem šťastná. Zrovna tak v okamžicích, kdy spolu strojíme stromeček a potom se před něj posadí do lotosového květu a se smíchem pozoruje, jak to na něm krásně září. Nebo když zazvoní na Štědrý den zvoneček a vidím, jak si to peláší pod stromeček a nadšeně rozbaluje jeden dárek za druhým. Baví mě, když spolu ve vánočním duchu tvoříme nebo píšeme Ježíškovi, který možná díky vysokým nárokům na dárky zůstane doma kvůli přetížení :-D 

Díky malé jsem si uvědomila, že vánoční příběh, který rozzáří svou radostí a dětským smíchem, je to nejkrásnější, co jsem si v životě mohla přát. Kdysi pro mě Vánoce ztratily svůj význam a nevěřila jsem, že se to někdy změní. A změnilo. Moje malá. Najednou se snažím udělat vše pro to, aby na Vánoce jednou s radostí vzpomínala stejně, jako já. Dokážu se vcítit do jejich pocitů a chci jí dopřát to, co jsem měla možnost prožít také já. Naplňuje mě to, protože vím, že to nejhezčí, co můžeme svým dětem dát, je, aby s láskou vzpomínaly na zážitky svého dětství. To je dárek, který našim dětem zůstane v srdíčku napořád. 

 Lucie Staffer

Najdete nás také na: 
 
Navštivte profil pinnera MyTummy.cz na Pinterestu.