EDIT V BĚHU: Ty hormony mě jednou zabijí

Každá si tím projde, některá více, některá méně. Já jsem teda jak na horské dráze. Když jsem po prvním měsíci přestala zvracet, snažila jsem se najet znovu na své staré já... chvilku se i dařilo, když nepočítám slzy jak hrachy u reklam či na konci filmu, a to mohla být klidně i komedie.

Jenže jak jde čas, je to se mnou čím dál směšnější... pořád dumám, jak bych se nazvala :-D Blíží se Vánoce, já začínám 5. měsíc a nepoznávám se. Zase si říkám, už těhotná být nechci. Ráno vstanu, vše je super ultra růžové, jen zapnu TV je tam reklama na UNICEF, bác a brečím. U školky bych syna nejraději umačkala, jen co se s ním rozloučím (pusinka a pohlazení), potká mě vzápětí vztek. Ano, šla jsem na nákup do potravin. To, že mi starší občané přejíždí košíkem nohy, to jsem si už zvykla, že mě sejmou do bříška (už mívám ruky před tělem či se snažím břicho nacpat do regálu, jen abych ochránila mimčo...) budiž, taky jsem si už zvykla a nevytočí mě to. Ale když nakupujete skoro hodinu bo vás neustále někde blokují, nepředvídatelně odbočí, zastaví se, bez rozhlédnutí otočí celým košíkem nebo jako dnes vás dva důchodci zablokují košíkama a uvězní u regálu, kdy je slušně žádáte s točící se hlavou z vydýchaného vzduchu o propuštění z vězení, tak vás ještě sepsnou, že nemají kam... sakra, jak nemáte kam. Já ani košík u sebe nemám, vždy ho někde nechám a jdu si pro dané potraviny raději bez něj... a oni nemají kam uhnout? V obřím obchodňáku? To jako zůstanu navždy mezi regálem a košíky?

Naštvaná si prorážím cestu ven a už mě opravdu nezajímá slušné vychování. Půl hodiny se člověk snaží tohle nějak zkousnout a jednat slušně a dostatečně hlasitě, je to však marný boj. Ano, nákupy stále nesnáším. Znechucená jdu k autu, kde opět po týdnu šlápnu do exkrementu mazlíčka jedné důchodkyně. Nic, jedu domů. Chci mít už svatý pokoj a mimčo v bříšku zřejmě taky. Doma se uvelebím, oddychuji a zase jsem dojatá, jak se ten mrňousek v bříšku hýbe a už zase svítím jak sto wattová žárovka nebo naše protiupírské světla v kuchyni :-D. Mávnu nad tím vším rukou, říkám si, zkusím si zase vsadit a už jen s úsměvem si říkám, co za vtipné hlášky jsem v obchodě mohla použít a nechápu, jak mě tohle mohlo tak sejmout. Den probíhá už se smíchem a vše se zdá býti zase fajn. Než přijde večer. Zase mi jede mozkovna, vzpomínám na své mrtvé příbuzné, na to, že se blíží Vánoce a budou pohádky, na to, co se mi nepovedlo... aaaaa už zase brečím. Cítím se k ničemu. Dyť jsem v životě nic nedokázala a neomlouvá mě, že tu jsem krátkou dobu. Bééééé, vše je k ničemu. Ještěže na to nejsem sama a mám své dva chlapáky a třetího v bříšku. Stačí jedno hromadné obejmutí a svět je už zase růžový.

Nejsem k ničemu. Vyrábím miminko, mám úžasného syna i chlapa. Když jsem byla mladší a tancovala jsem, byla jsem fakt dobrá (teda zřejmě, jinak bych neměla doma medajle :-D). Ve zpěvu jsem taky vynikala (kapela, sbor i kostel :-D). Nikdy jsem se nebála zkusit něco nového, procestovala jsem ČR a zkoušela se postavit několikrát na vlastní nohy. Nebála jsem se jakékoliv práce, ačkoliv mi občas život přinesl pár překážek :-), ale to je na jiný blog :-D a moc se mi hrabat v minulosti nechce. Jako maminka mám jediný čas a to je ten přítomný. Jakékoliv plány do budoucna jsou u mě sci-fi :-D, to je něco, co mě naučilo mateřství. Teď teda zkouším psát, péct a možná se jednou nakopnu a začnu dělat non toxic mycí prostředky či něco takového :-), zatím ale mám náladu alá... nic se mi nechce... A už je to tu zas... horská dráha. Jako bych byla několik osobností naráz :-D.

Jsou dny, kdy je to celé fajn a jsou dny, kdy bych se odstřelila zpět na Venuši bo sama sobě nerozumím (stejně jako jedna paní nerozumí své jedné části těla v reklamě, která mě fakt rozesmívá) a nepoznávám se. Ale to vše asi k té hormonální bouři patří plus ta směsice jídel, co sním a pak se divím, že je mi zle :-D. Každé těhotenství je jiné, tak jako každá žena. Je nádherné, jak je vše rozmanité. Třeba se v tom někdo uvidí a třeba si někdo řekne, že jsem fakt magor. Ale jedno vím jistě, až to bude za mnou, zase se tomu budu strašně smát. V životě není čas dělat si vrásky, na to je fakt příliš krátký :-).

 Hormonům čauko Edit

Najdete nás také na: 
 
Navštivte profil pinnera MyTummy.cz na Pinterestu.