EDIT V BĚHU: Můj žhavý 16.týden

Takový ten úžasný týden těhotné :-D 

Tento týden začaly pohyby našeho druhého dítka již v 16.týdnu... O týden dříve, jak u prvního. V pondělí jsem si dala mírný relax plus domácí práce, úterý jsem si šla řádně zacvičit (půl hodinka na páse plus posilování zadku a nožiček)... No uff, ještě ve čtvrtek jsem nebyla schopna se extra hýbat a můj úžasný muž se mi smál, jaký jsem mrzák. Jen počkej, až budeš cvičit nohy a zadek ty... Pak se budu s chutí smát já. Nicméně čtvrtek i byl dnem, kdy začaly synovi prázdninky, takže jsme se rozhodli po delší době jet k našim. Vzhledem k tomu, že bydlí 80km od nás, jezdím jen dvakrát do měsíce. Syn, ač měl rád cestování, se v poslední době velmi cuká a extrémně se mu nikam jezdit nechce. Takže mě to stojí i týdny přemlouvání. Teď to bylo snazší, neboť jízdu dodávkou miluje, a jelikož jsme jeli s tatínkem, tak bylo nadšení několikanásobné. S chlapem jsme se totiž domluvili, že mému tátovi dáme k Vánocům kuchyňskou linku. Takže jsme pobalili věci a vyrazili. Vzhledem k tomu, že můj táta jezdí kamionem, jsem se moc těšila, jaké to bude pro něj překvapení :-). Čtvrtek ale nezačal moc příznivě.

Ráno jsme poprvé od narození syna zaspali :-D. Jak na potvoru nás nevzbudil v obvyklých šest hodin, ale až v osm :-D, což bylo teda nežádoucí. Můj milý mužíček musel totiž vyřídit ještě spoustu věcí. A to na syna spoléháme. Má maximálně zpoždění půl hodiny. Pořád hledám budík, ale nenacházím... už teď mám obavy z posunu času. Dumám, zda i jeho budík se posune, nebo budeme vstávat už v pět, abychom stihli východ slunce. Je to holt romantik až za hrob. No nic, po cestě nás teda zdrželo dost věcí a na oběd k našim jsme dorazili s dvouhodinovým zpožděním. Není nic horšího, než když se vám chce pořád čůrat a do toho máte hlad. Ještě, že syn byl spokojen. Po příjezdu jsme se dali do demontáže linky, co tam můj otec měl. Vzhledem k nepříznivému dni jsem raději vycouvala s kočárem, že jdeme nakoupit a až bude po všem, dorazíme zpět. Asi jsme udělali dobře, po příchodu z linky nezbylo skoro nic :-D, jen vedle ležel pajzr, ale můj chlap měl o dost lepší náladu. Dumám, kolik kuchyňských linek následující rok vyměníme u nás doma, bo asi se inspiruji :-D. Nálady mám, jak na horské dráze a zničit takovou linku je zjevně dost uklidňující. No každopádně jsme šli spát všichni spokojeni :-).

Pátek. Den, kdy se montuje nová linka. Ráno už byl chlap nervózní, takže honem nasnídat a jdeme raději pryč. Pajzr byl pořád blízko, mé poznámky jsou občas dost nebezpečné a táta by mohl mít i nový obývák. Né, kecám. Můj chlap je kliďas, ale ten čtvrtek to už jsem se fakt musela i smát, bo to bylo jak z nějaké špatné komedie. No nic, vyjedeme ven, já natěšená, že máme ve městě jarmark a potkám spoustu známých tváří, pak šup na hřbitov zapálit svíčečky a po obědě vzít synka poprvé autobusem k prababičce. Dodávku mi chlap nechce pořád půjčit... Nechápu proč... Dobře chápu proč :-D, už tak brečím, když nemůžu zaparkovat ve městě s osobákem.

Hormony jsou opravdu mým nepřítelem. Tak dumám nad tím, že musím sehnat voděodolnou řasenku. No nic. Jenže co čert nechtěl, začalo pršet. No moc pěkné, kor, když pláštěna na kočár i deštníky zůstaly jaksi doma. Nikdy bych si nemyslela, že je opravdu problém sehnat v poměrně velkém městě pláštěnku na kočárek. Jen jakousi malou ludru..., ale su žena činu, takže odkryté nohy jsem pořešila obřím sáčkem, který jsem trefně navázala na kočárek, a syn byl v suchu. Tedy téměř, pršelo mu trošku na obličej tím slavným okýnkem, či co za nesmysl to tam dělají. Tohle jsou pro mě novinky. Syn byl nošen v šátku, takže mě nějaký déšť málokdy odradil. Ale teda teď v těhotenství si užívám kočárek :-D, bourám s ním, kde můžu a ta pláštěnka mě teda dorazila. Hned po příjezdu na jarmark jsem byla nucena koupit si na nervy pražené oříšky a synkovi perníček. Ani na chlapa jsem nezapomněla. Jediná škoda, že mě to tak neuspokojilo do doby, než jsem natrefila na korbáčiky. Jo kombinace oříšku s nimi byla božská a dokonalá. Jen teda díky dešti padly mé obří plány. Chodit s jednou rukou na deštníku a druhou na kočárku teda pro mě není.  No ještě jsme skočili k babičce pozdravit do práce a šup k prabábě na obídek. Po cestě zpět k dědovi jsem natrefila ovšem na úžasnou kavárnu. Kdybyste chtěli, tak to maličké město, které sice nemá pláštěnku na velké kočárky, má dvě úchvatné kavárničky s dětským koutkem. Tato kavárnička se nachází 1Máje 1426, Rožnov pod Radhoštěm. Druhá, ve které jsem byla následující den s mými kamarádkami a bývalými spolužačkami ze základky, je Anděl na adrese Pod strání 580, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm. Je to i penzion. Mají ty nejúžasnější domácí dorty, jaké jsem kdy jedla. No já neodolala a dala si dokonalý dortík z červené řepy a k tomu bezkofeinovou kávičku. 

Ale to jsem zase odběhla? doufám, že je to jen nějaká dočasná indispozice a jak porodím, dá se mozek opět do kupy. Zatím si připadám spíše jako dítě plné zážitků, co by nejraději vyklopilo vše v jedné větě (i to se mi jednou stalo :-D, vyšla z toho dobrá blbost).

Den pokračoval a po kavárně jsme se opět v největším slejváku vydali již k babičce domů. Tam si teda krásně pohráli na četníky a zloděje, a já dala mamce do kupy veškerou domácí elektroniku. Ano, má máma je pravá blondýnka. Takže obvykle mobil, noťas a televize potřebuje po těch pár týdnech trošku péče :-D. Jen mezi řečí, moje máma je zas úžasný módní guru, na to zas nemám vlohy já :-). Obdivuji vždy její nové kousky :-). Dítě se unavilo a my se spokojeně vrátili k dědovi... no v pravý čas. Přijel totiž domů (naši jsou rozvedeni, to bude asi menší drobnost, na kterou jsem zapomněla, ale vychází spolu úchvatně :-), za což jsem moc vděčná). Jeho nadšení mě dojalo. Ano, uřvaná těhotná. Ještěže sobota už nebyla tak emocionálně vypjatá :-), když nepočítám slzy na hřbitově, kdy mi došlo, že už vlastně druhé dítko praprababičky neuvidí. Slznému údolí zdar!!

Vaše Edit

Najdete nás také na: 
 
Navštivte profil pinnera MyTummy.cz na Pinterestu.