EDIT V BĚHU: Edit jede vlakem

Máme se synem od jeho narození tradici, že jednou ročně vyrazíme někam vláčkem. Poprvé to bylo v jeho půl roce, kdy jsme se vydali do Prahy :). Jen v jeho roce jsem myslím vlakem nejela..., když nepočítám ty motorové, co jezdí po cestě. Založila jsem každopádně tradici objíždění vánočních trhů. Chlap na to čas nemá a tak jsem vděčná, že mám syna :). Jako těhotné se mi teda extra nikam plahočit nechce, ale zase mi to nedalo. I když naše Zlínské se také polepšily, Olomouc je prostě pořád víc kouzelná :).

Ráno jsem si nechala Dádu doma s tím, že odpoledne máme snoezelen, tak se nějak zabavíme ve Zlíně. Ovšem volali, ať se nezlobíme, že se kapacita nezaplnila. Synův zklamaný výraz ve mě vyvolal totální poplach. A mozek jel na plné obrátky. Ha, vláčkem jsme letos ještě nejeli! Honem na web a zjišťuji, zda se do nějakého vlaku vůbec nacpeme. Leo expres plný, tož nezbývají, než zas ty české dráhy. Jenže loni měl zaprvé vlak zpoždění a za další po cestě domů jsme jeli starou vykopávkou, při té představě, že letos neberu nosítko, ale kočár, se mi udělalo nevolno. Nic, zkusím. Zjistila jsem, že mají teda nově propracované stránky a dalo se zadat, že cestuji s dítětem a tudíž to vyhodilo vlaky bezbariérové :) a hlavně ty nové :D, takže dvojí nadšení. Lístky jsem zaplatila a trochu dobila mobil (nicméně po celou dobu výletu jsem měla panickou hrůzu, že se vypne a já nebudu mít jak prokázat, že lístky mám).  Příště volím zase cestu alá nakupuji raději papírky. Jsem v tomto stejně ujetá, jako na černobílé filmy :D.

No, zážitek už na nádraží, kdy vlak měl jet až za půl hodiny. Jsem zvyklá všude jezdit autem a nevyužívám ani MHD (bo na konci světa, kde bydlím, nejezdí :D), takže raději s předstihem. Jen syn nechápal, že se na ten náš vlak musí čekat a nemůžeme nastoupit do toho, co přijel, bo by nás odvezl do Prahy :D (ta sice letos byla v plánu, ale nějak jsem to už nezvládla). Pak konečně dojel náš krásný vláček :), Dája nadšený, mrňous v břiše asi taky, protože začal kopat (nebo, že by to bylo safra matko vlakem neeeee?). Dojeli jsme úspěšně do Olomouce a následovalo vymotání se s kočárkem (věčné hledání výtahu)... trošku jsem bojovala :D, ale sranda byla. Syn se povozil několikrát hore dole, než jsem na to došla. Pak šup na šalinu, jenže má hlava děravá.. safra, jaké číslo loni měla a kam to vlastně jedu? Jedno náměstí, druhé náměstí, třetí... krupica. Přijíždí pěkné číslo tři, říkám si znamení. Vlak byl R13, syn narozen 13.3? druhé dítě zplozeno 13.7. nic, trojka je jasná :D, jenže jaký lístek koupit? Platím i za kočár? Platím i za prcka? V rychlosti to tam z té mašinky na losy čtu a vysvětluji Dájovi, že maminka je asi fakt tupější, jak loni :D, načež mi paní podává lístek, že má jeden navíc. Tak jsme s ní nastoupili, já lovila penízky, že jí lístek zaplatím, ale paní mi zmizela se slovy, že není třeba. No moc milá paní :), poděkovali jsme a popřáli pěkné svátky :) a už to jelo :D.

A já se potila a vzpomínala? koukala z okýnka... ha, okresní soud, to mi něco říká. Vystupujeme. Jo tady nahoru, už vím :) a je vyhráno :), opět jako loni jsme vyšli hned u kolotoče :), zastávka číslo jedna :). Malý nadšený, že zase jde na traktor a už se veze :), následovalo občíhnutí, co dobrého tam mají, dyť jsem ještě neobědvala... jediné, co mě mrzelo, že pán, co loni dělal to úžasné koleno, měl ještě zavřeno :(. Tak jsem musela zkusit něco nového, halušky se zelím plus farmářské brambory... v jedné misce... úžasná kombinace... no, co jsem těhotná :D. Syn si uždibl teda těch brambor a pak se dopral perníčkama (jak neočekávané), ale byla jsem ráda, že alespoň něco papá (v poslední době je opět boj do něj nacpat cokoliv). Ještě perníček tatínkovi a už jsme si to fičeli do naší cukrárny, na kterou jsme loni náhodně natrefili. Je tam obří koutek a na stěnách mimoni :), no jen mírné zklamání bylo, že je koutek docela poničen oproti tomu, co si pamatuji z loňska, ale hlavně, že jsme si dali někde horký čajík a malý se vyřádil. Pak jsme si dali další kolečko kolem těch voňavých stánků... litovala jsem, že jsem těhotná jen chviličku, protože než bych vyzkoušela všechny ty punče, asi by mě někdo musel odnést zpět k vlaku. Finský punč, Olomoucký, Moravský, Vídeňský a já nevím jaký... tolik vůně. No nakonec jsem se utěšila výborným dětským :) a že mi tam paní naložila ovoce :), mňamka. Po cestě skrz stánky jsme narazili i na stánek se zvony... syn zvony miluje... nebylo zbytí a musela jsem jít najít bankomat. Finance došly a my nezbytně nutně potřebujeme jeden zvoneček na Ježíška. Syn hned hlásil "mamííííí tadyyyy tu je ten banmat, co dává penízky."  A už se frčelo zpět za pánem pro zvoneček, následoval pečlivý výběr, bo každý zvonil trošičku jinak. Cesta domů byla alespoň veselá, lidi ve vlaku mohli být rádi, že v ten okamžik zapomněl, že ho má v kočárku bo byl zase fascinovaný záchodem :D. Každopádně díky času, co jsme měli, než jel další vhodný spoj (mimochodem stejný vlak, jakým jsme přijeli takže opět R13 :D ), jsme obešli celé to náměstí a zjistili jsme, že můžeme jet z jiné zastávky, co byla i možná trošku blíž k náměstí :). Našli jsme i DM, které jsem hledala skrz držáky na tašku na kočárek :), no prostě takový parádní den :). Snad to další rok opět nějak zvládneme, bo Olomoucké vánoční trhy to je nádhera :), ještě zvažuji, zda neprubneme i to Brno :D, ale možná nebudu pokoušet štěstí :D.

Vánočnímu dobrodružství ahoooooj :).
P.S. Vždy věřte, že to nějak dopadne a ono to fakt vždy nějak dopadne :).

Vaše Edit

Najdete nás také na: 
 
Navštivte profil pinnera MyTummy.cz na Pinterestu.