EDIT V BĚHU: Dokonalá máma

Co to znamená být dokonalá máma? Mít tisíc zájmů, péct a vařit jedině ze zdravých potravin a denně, navštěvovat tisíc kroužků, abychom měly z dětí geniuse? Mít doma naklizeno a to dokonce utřený prach i na vrchních skřínkách v kuchyni každý den? Dělat vše pro ně a naše manžely a sebe mít až na posledním místě, díky tomu teda ve 22 hodin dáme desetiminutovou sprchu, zavřeme oči a už zase jen přemýšlíme, co vše zítra musíme stihnout? Obden plakat, že jsme něco nestihly udělat či jsme na dítko zakřičely, ačkoliv v dané chvíli nám to poskytlo jistou dávku úlevy? Či se svěřit kamarádce s tím, že jsme nedej bože dítku plácly přes zadek, když jsme se málem zbláznily strachem, když nám dítko uteklo a schovalo se, byť jste jen zavírala dveře záchodu?

V dnešní době je to opravdu těžké. Každý den přemýšlíte, co si o vás řekne okolí, když to uděláte jinak, nebo když prostě selžete (dle svého měřítka). Obdivuji své kamarádky a nejraději bych stíhala to, co ony, ale už si neuvědomuji, že každá je jiná a soustředí se na něco jiného. Jedna neustále zvyšuje vědomosti svých dětí a miluje vaření, druhá dává dítku volnost a moc neřeší, co bude v budoucnu, třetí si stíhá přivydělávat a práce jí moc baví plus stíhá mít uklizeno a postaráno o děti.  Člověk by také chtěl mít vše, ale tohle jsou už tři osoby, nelze být jedním člověkem, co vše tohle zvládá plus ještě další povinnosti, co má (co kamarádky už třeba nemají) na jedničku s hvězdičkou. Vždy bude oblast, kterou dokonale nestihnete, a dostaví se ten známý pocit selhání. Ale není to selhání! Nejsme supermanky, abychom to vše zvládaly bez pomoci. Mnohdy nevidíme to, že třeba při jedné stojí manžel, který jí pomůže v jiných oblastech, tudíž se může věnovat naplno tomu, čemu se věnuje. Další má poblíž babičky. Já osobně jsem na skoro vše sama. Muž chodí do práce a jsem ráda, když si najde hodinku drahocenného času a já si mohu uklidit obývák s kuchyní bez myšlenek, že mé dítě mezitím stihne udělat totální nepořádek v dalších třech místnostech, kde zrovna nejsem. Po večerech píšu o tom, jaký jsme měli úžasný den, ačkoliv už jsem KO.  Být máma je zatraceně těžké a ten, kdo tvrdí, že vše zná a ví, tak je buď Bůh, nebo si to nalhává. Jinak tomu nerozumím. Už to budou čtyři roky, co se honím za vidinou vše zvládat tak, abych obalamutila okolí. Ano, i já pláču a chybuji každý den. Není den, kdy bych něčeho nelitovala a jsem připravena se tomu postavit. Pro naše drobečky už DOKONALÉ jsme. To bychom si předně měly uvědomit. Jsme jejich vesmírem i božstvím, ať už vychováváme jakkoliv. Každá jsme jiná, každá máme jiné priority, ale všechny do jedné milujeme naše děti a už teď tušíme, že až dospějí a vyletí z hnízda, budou nám zatraceně chybět i každodenní malichernosti, jako rozlité mléko na sedačce, počůraný záchod, křik anebo jen to, kdy přijdou a nečekaně vás obejmou se slovy mám tě rád/a.

Je zvláštní, jak vás některé filmy mohou ovlivnit, byť jen v tom, že si uvědomíte, o čem ten život vlastně je. Chtěla bych moc doporučit film Matky na tahu. Film jsem měla déle ve skřínce, než jsem se k němu odhodlala s myšlenkou, že to bude blbost. Jen díky němu si uvědomuji, proč některé maminky, co potkávám u školky, jsou tak strhané. Všechny jsme na jedné lodi a neměly bychom se soudit za to, že to dělá ta druhá jinak. Všechny chceme to nejlepší a to je důležité!

Vaše Edit

Najdete nás také na: 
 
Navštivte profil pinnera MyTummy.cz na Pinterestu.